STEVEN WILSON

steven wilson
Steven Wilson (47)
britský zpěvák, kytarista a producent
nejvíce spojovaný s progressive rock scénou.

V současné době je kritiky oslavovaný jako sólový umělec. Jeho příznivci jej poprvé měli možnost zaznamenat jako zakladatele, zpěváka, kytaristu a skladatele kapely Porcupine Tree, kde se po jeho boku objevují jména jako Colin Edwin (australský baskytarista, který také působí v kapelách Ex-Wise Heads, Random Noise Generator, Metallic Taste of Blood, No-Man), Richard Barbieri (hráč na klávesové nástroje působící v kapelách Japan, Rain Tree Crow, The Dolphin Brothers, No-Man, v roce 2011 vydává společně se Stevem Hogarthem z Marillion desku „Not the Weapon But the Hand"), Gavin Harrison (britský bubeník, který dříve působil jako koncertní bubeník Level 42, poté se stal a dodnes funguje jako jeden ze tří bubeníků King Crimson, mimo to působil jako studiový hráč pro muzikanty jako Claudio Baglioni, Dave Stewart, Eros Ramazzotti, Franco Battiato, Jakko Jakszyk, Kevin Ayers, Lisa Stansfield, Manfred Mann's Earth Band). Gavin navíc jako firemní hráč značek Sonor a Zildjian objíždí svět se svou Drum Clinic, takže máte možnost jej potkat i sólo. Koncertní sestavu navíc doplňuje druhý kytarista a zpěvák američan John Wesley.

Wilson mimo Porcupine Tree funguje v kapelách nebo projektech jako Blackfield, No-Man, Bass Communion, Incredible Expanding Mindfuck, Storm Corrosion. Rovněž remasteroval alba skupin Jethro Tull a King Crimson nebo naposledy desku Simple Minds „Sparkle In The Rain" z roku 1984, kterou Steven předělal do 5.1 Dolby Surround a disk vyšel jako součást DVD edice letos.

Svou sólovou dráhu Wilson začíná v roce 2003, kdy přichází s několika EP cover verzí Alanis Morissette, ABBA, The Cure, Momus, Prince, Donovan.

V roce 2008 Steven přichází s první sólo LP „Insurgentes". Zde je cítit odklon od tvorby Porcupine Tree a je znát, že se Wilson snaží více pustit do experimentu. Insurgentes vychází jako 2CD + DVD-A v Dolby 5.1 a také jako 4x 10" vinyl.

V roce 2011 vydává Wilson druhou sólovou desku „Grace For Drowning", která na mě osobně začíná působit více zamyšleněji, možná i smutněji, každopádně ta deska má názor. Wilson vždy nesnášel a kritizoval konzum a uspěchanost doby. A tady se to začíná prohlubovat. Dává a přikládá váhu lidským vztahům a realitě. Deska vychází na CD, vinylu a DVD nahrazuje Blu-ray. Zde je nutno si uvědomit, že Steven nesnáší a odsuzuje komprimované formáty jako mp3 apod. Snaží se udržet i v rámci digitalizace nahrávky na maximálně možné nejvyšší úrovni.

„The Raven That Refused To Sing (and other stories)" je deska, která vyšla v roce 2013 a pokud jsem dobře zaznamenal, je to první deska, kterou celá kapela nahrávala komplet společně a ne po nástrojích nebo partech. Mění se i lidé za nástroji - Marco Minnemann (bicí - Necrophagist, Kreator, Joe Satriani), Theo Travis (příčná flétna a saxofon), Guthrie Govan (kytara), Adam Holzman (klávesy, hammond, klavír, minimoog), Nick Beggs (zpěv, baskytara, chapman stick). Zde se Wilson nebojí delších kompozic a není pro něj problém song, který má i 12 minut.

Čtvrtá deska vyšla letos (2015) a nese název „Hand. Cannot. Erase.". Z mého pohledu je posluchači přístupnější jak předchozí. I když je zahloubaná a každopádně to není album na první poslech. I zde opět kapela nahrála celou desku společně, tedy všichni najednou. Sestava se vlastně od předchozí desky nezměnila a vypadá to, že pánové vyzrávají a baví je to.

Německý magazín Visions prohlašuje toto album jako novodobou obdobu „The Wall" od Pink Floyd.

Wilson je detailista, melodik, geniální tvůrce nálad a pro mě i wokroholik. Jeho tvorbu navíc umocňují klipy a projekce, jejichž autorem je Lasse Hoile (dánský fotograf, grafik a režisér). Ten jen podtrhuje to, co Wilson dává do muziky. Hoile mimo jiné spolupracuje s kapelou Dream Theater. Všemu dává svůj nezaměnitelný rukopis, stejně tak jako pánové jmenovaní výše.

 

PAVEL VANTUCH

 

 

Článok patrí k časopisu: