Frederick Brown Amphitheater * Peachtree City * Georgia, USA
Ještě půl hodiny před koncertem chrlila bouřka s průtrží mračen kvanta vody, ale před dvacátou hodinou, kdy vše začínalo, bylo po všem, jako na zavolanou. Deset minut jízdy golfovým vozíkem a nacházíme se v útulném amfiteátru pod širým nebem.
Hlukové stěny předkapely Shyanne, hrající hity 80. let, potrápily sluchovody a hlas jejich výborného zpěváka je asi to jediné, co stojí za zmínku.
Přestavba pódia se zdržela, ale to nemělo žádný vliv na délku vystoupení. Špičkoví zástupci žánru Southern rock, kapela 38 Special, jež vznikla v roce 1975 v Jacksonville na Floridě, dnes jezdí už jen s jediným původním členem, kytaristou a zpěvákem, Donem Barnesem. Až do roku 2013 s nimi ještě jezdil další zakládající člen, zpěvák Donnie Van Zant.
38 Special začali ve velkém stylu. První čtyři písně, Rockin’ Into The Night, Rough Housin’ se skvělou foukačkou Dona Barnese, Back Where You Belong a Wild-Eyed Southern Boys, jsou všechno rockové hity a daly jejich show ten pravý rozjezd.
Zdvojené kytary, tak typické pro jižanský rock, určovaly hutný zvuk, Barnes a druhý kytarista, Danny Chauncey, se střídali v sólech a všech pět hudebníků vypomáhalo s vokály. Pódium tvořily tři praktikábly, ten nejvyšší uprostřed zaujímal bubeník Gary Moffat, po jeho levici měl své klávesy blonďatý Bobby Capps a na pravé straně basák Barry Dunaway. Vepředu se pohybovali oba kytaristé.
Střední pasáž jejich setlistu zabředla do popíkovité vaty, kdy hlediště trpělivě přečkalo písně, jako např. Back To Paradise, The Sound Of Your Voice, Teacher Teacher nebo podprůměrnou Second Chance. Kapela si prožila období nezájmu v 80.letech, kdy MTV hrálo tzv. „arena rock“ v podobě vlasatých hochů navlečených do blyštivého spandexu. 38 Special se výše uvedenými songy snažili znovu nastartovat uměleckou dráhu.
Energii navodila na pódiu znovu až hitová a hudebně mnohovrstevnatá píseň Like No Other Night. Je nutno podotknout, že zhruba prvních deset písní odsýpaly jedna za druhou jako jeden velký blok. Don Barnes uvedl dvě písně ze svého sólového alba Ride the Storm, nejprve předělávku Feelin’ Stronger Every Day od skupiny Chicago a titulní píseň, při které rozjeli oba kytaristé cirkulárkovitý nápor na ušní bubínky, podobný jako předtím při Rough Housin’.
Závěr byl fenomenální: melodické superhity If I’d Been The One, Fantasy Girl s úžasnou sólovou kytarou, fantasticky zahraná převzatá píseň od The Easybeats s názvem Good Times, pestrá aranžérsky i vokálně. Taky další song Trooper With An Attitude byl skvělý hard rock.
38 Special míchají ve své tvorbě také vlivy jižanského boogie, hard rocku, blues a country.
Hráč na bicí, Gary Moffat, absolvent Berklee School of Music v Bostonu, předvedl asi pětiminutové sólo na své sadě zn. Pearl. Přiznám se, že už dlouho jsem neviděl tak technicky skvělého bubeníka.
Poslední píseň regulérní sady, Caught Up In You, zvedla hodně lidí k tanci.
Z třípísňového přídavku u lidí nejvíce zabral další megahit z éteru Hold On Loosely, ale mě zaujala zrychlená a přitvrzená verze hitu od CCR - Travelin’ Band, kterou se končilo.
Až na pop-rockový cukrkandl a předimenzovaný zvuk to byl příjemný večer s jižanským rockem na Jihu USA, kde tento žánr vznikl a kde ho lidé dovedou ocenit.
MILAN POLÁČEK