MINORITY RECORDS * České lahôdky pre audiofilov a zberateľov vinylov

minoriry

 

Značka MINORITY RECORDS je v Čechách známa už 25 rokov. Jej zakladateľ a jediný majiteľ, producent a niekedy aj promotér, DAN DUDAREC, je skromný chlapík. Prešiel zaujímavým prerodom a z nadšenca tvrdej muziky sa stal vydavateľ progresívnej vážnej hudby, jazzu a soundtrackov počítačových hier. O tomto, vydávaní platní, a aj ich výrobe bol náš rozhovor.

 

 

Dan, ako sa z fanúšika punku a hardcoreu stane vydavateľ progresívnej elektronickej a vážnej hudby, dokonca jazzu? Akou hudbou si bol v mladosti obklopený?

V době pádu železné opony, kterou započal nejen svobodný přístup k informacím, ale i k hudbě, mi bylo 16 let, a tudíž jsem konečně mohl příchozí hudbu vnímat nikoliv po hrstech, ale po desítkách různorodých nahrávek. Osud tomu zřejmě chtěl, že se ke mně zprvu dostávaly převážně nahrávky řekněme z tvrdšího jádra rockové hudby. Tou jsem naplno žil několik let. Až krátce po plnoletosti jsem měl možnost slyšet dvě zásadní nahrávky, jenž vychýlily můj žánrový zájem: byla to alba „Goo“ od Sonic Youth a dále „Apocalypse“ od Mahavishnu Orchestra ve spolupráci s londýnským symfonickým orchestrem.

 

 

Tak to je úžasné, pretože v roku 1977, keď album „Apocalypse“ vyšiel v Supraphone, som mal 16 rokov, a bol som tým albumom ohúrený… Čo nasledovalo potom?

Následovalo okouzlení kytarovou hudební scénou obecně a rozšíření mého zájmu o rychle se formující punk/hardcoreovou scénu a s ní spojený boom koncertů zahraničních kapel v Praze. V té době bylo dost běžná situace kdy s novou zahraniční nahrávkou měl člověk možnost právě tuto kapelu vidět o pár měsíců později živě a stát v její přímé blízkosti pod podiem. Úžasná představa!

 

 

Áno, boli to úžasné časy a užívanie si slobody. Tam niekde, pod tým pódiom, vznikla myšlienka, že aj ty by si sa chcel trochu aktívnejšie zapojiť do tohoto diania?

Postupem času a po mnoha takto navštívených koncertech se mi drala na mysl myšlenka založení vlastního vydavatelství, podporující nově vznikající české kapely. Několik takových nezávislých vydavatelů tu v tu dobu už bylo, jako např. Day After Records, Malarie Records, čili možnost lehkého předání zkušeností tu byla. Viděno dnešní optikou, šlo v mém případě o dost naivní představu, kdy v té době prostě nebylo možné dosáhnout stejné či se alespoň kvalitativně s hudebními nosiči přiblížit tolika vzhlížené zahraniční produkci. Proto mnou vydaná alba z tohoto období můžeme z dnešního pohledu považovat spíše za otisk doby.

 

 

Podarilo sa ti to ale skvostne. Tvoje vydavateľstvo vlani oslávilo 25 rokov. Vydávaš zaujímavú hudbu prevažne na vinyloch. Mal si tento zámer od začiatku?

Ano, už od samého začátku bylo mým záměrem vydávat hudbu primárně na vinylových nosičích a dodnes s oblibou tvrdím, že pro mé vydavatelství je vinyl tím hlavním hudebním nosičem. Začátkem 90. let byl vinyl stále velmi oblíben, sice se již tu a tam objevily v Čechách tituly i CD, avšak málokdo si mezi mými vrstevníky mohl dovolit vlastnit CD přehrávač a pravidelně novinky na CD kupovat. K tomuto formátu jsem se z pozice vydavatele dostal až příchodem nového milénia a důvod byl prozaický – ústup vinylových alb z popularity a masivní nástup CD. Jak jsem již zmínil, založení Minority Records bylo dílem mé romantické nadšenecké představy, nikoliv promyšleným podnikatelským záměrem. První tituly mohly spatřit světlo světa díky investicím z naspořených peněz, později jsem byl nucen pravidelně doplňovat vstupní finance z mého hlavního měsíčního příjmu.
 

 

dudarec

 

 

Mal si už od začiatku v úmysle pod značkou Minority Records vydávať tzv. menšinové žánre? Ako si budoval svoj katalóg a portfólio umelcov? Navštevuješ koncerty a hľadáš vhodné mená?

Menšinové žánry byly vždy v mém hlavním zájmu a odtud i zvolené jméno pro vydavatelství. Umělce jsem vždy oslovoval buďto na základě poslechu jejich již existujících nahrávek a přesvědčoval je ke spolupráci s novou nahrávkou, či jsem již vydané nahrávky, jenž nebyly vydané a dostupné na vinylovém nosiči, zalicencoval k novému vydání. Koncerty samozřejmě navštěvuji, ale pokud se dobře pamatuji, nikdy jsem rozhodnutí o spolupráci nenabyl na základě živého vystoupení umělce. Studiová alba a jejich produkce jsou pro mě stěžejní, a právě na základě jejich poslechu jsem se rozhodoval, zda umělce ke spolupráci oslovit.

 

 

Priblíž v skratke najzaujímavejšie nahrávky a mená z tvojho katalógu, prípadne ktoré by si odporučil našim čitateľom. Kde ich získajú? (napríklad Floex…, ako ti napadlo, že bude dobré vydať soundtrack počítačovej hry?!)

Zde bude záležet na žánrovém zaměření vašich čtenářů, pokud preferují experimentální formy elektronické či ambientní hudby, doporučuji poslechnout alba německého producenta Stephana Mathieu, italského producenta Giuseppe Ielasiho. Fanoušky jazzu by na druhou stranu mohly oslovit a potěšit nahrávky Beaty Hlavenkové či Zabelov Group. V posledních letech se stále více prostoru v katalogu dostává moderní klasické hudbě a zde s radostí doporučuji alba Hidden Orchestra, Toma Hodge s Floexem a hlavně sólové nahrávky Floexe. Všechna alba jsou k poslechnu na streamovacích platformách, jejich fyzickou podobu je možno získat v e-shopu vydavatelství, v e-shopech Supraphonline.cz a Spinaker.sk. K rozhodnutí vydání prvního soundtracku k počítačové hry v roce 2010, „Machinarium“, se pojí zajímavý příběh. K nabídce Tomáše Dvořáka (Floex) jsem se zprvu tvářil vlažně – nedokázal jsem si představit zájem o vinylové album z řad hráčů počítačových her. Proto také první edice soundtracku „Machinarium“ vyšla ve střídmém nákladu 500 ks. Po jejím rychlém vyprodání se v podstatě dolisovává kontinuálně a pro příští rok je připravená její již dvanáctá edice.

 

 

To je veľmi zaujímavý príbeh. Produkcia vydavateľstva sa predáva hlavne v zahraničí, a to skutočne po celom svete. Ako je to ale s umelcami a poslucháčmi zo Slovenska? Náš časopis by sa chcel podieľať na tvojom úspechu aj u nás…

Některé z vydaných titulů mají i svou slovenskou stopu, například na všech vydaných nahrávkách Beaty Hlavenkové hraje famózní trumpetista Oskar Török. Dále se součástí katalogu stal i studiový projekt Post Office, britského a z části i na Slovensku usazeného producenta Eddieho Stevense partnera Jany Kirschner. Samozřejmě mě velmi těší zájem slovenských fanoušků o produkci vydavatelství a děkuji za ni. Umělci z mého katalogu také na Slovensku každoročně vystupují, ať už Beata Hlavenková nebo David Pomahač a další. A Manon Meurt mají vynikající slovenskou bookerku Táňu Lehockou.

 

 

Lisuješ v Nemecku. Hovoríš, že je to kvôli kvalite. Sú to prekrásne farebné zberateľské edície. Medzi audiofilmi ale panuje taká fáma, že farebný vinyl je menej kvalitný ako klasický čierny. Čo by si ty k tomuto povedal?

Někdy koncem roku 2005 jsem stál před zásadním rozhodnutím – buď se mi podaří navázat spolupráci s novou lisovnou, nebo mé vydavatelské ambice doznají konce. Naštěstí se mi přes jiného vydavatele v Německu dostalo doporučení na lisovnu Schallplattenfabrik Pallas, u které lisuji dodnes a nedám na jejich produkci dopustit. Vím, že její majitelé v minulosti vylepšovali zvukové vlastnosti PVC granulátu a ve spolupráci s belgickým dodavatelem upravili její směs, kterou se rádi pyšní a o které tvrdí, že alba z ní lisovaná mají nejnižší povrchový šum. Z osobní zkušenosti můžu potvrdit, že jejich produkce je skutečně na evropské špičce a je audiofily vyhledávaná. Nicméně nejde jen o samotnou výrobu v lisovně, další důležitým faktorem, na který je nutné brát zřetel je výroba lisovací matrice a zde se mi velmi vyplácí příprava lakových a DMM master disků v externích masteringových studiích v Německu a Anglii. Například vinyl mastering alba „Žijutě“ Beaty Hlavenkové připravil Miles Showell ve studiích Abbey Road v Londýně. Pokud jde o vyvracení či potvrzení fámy o zvukové degradaci u barevných vinylů, zde nemůžu sloužit, i barevné vinyly z Pallasu hrají skvěle, přesto se i u nich v některých případech může objevit zvýšený praskot. Pro svoji kolekci ale preferuji černý vinyl.

 

 

Čo čaká Minority Records v roku 2023?

Prozatím reedice alb Floexe, tedy „Zorya“, „Machinarium“, „Samorost 3“, dále „Creaks“ britských Hidden Orchestra a „Botanicula“ od DVA. Další ukáže čas.

 

 

Dan, ďakujem za rozhovor a tvoj čas. Držím palce a nech sa ti darí, a my sa budeme tešiť na nahrávky tvojho vydavateľstva!

  

www.minorityrecords.com/cz


 

 

Článok patrí k časopisu: