Slavnostní uvedení se konalo 14. 4. 2018 v Clevelandu, stát Ohio, z něhož pak TV stanice HBO vysílala v květnu sestřih dlouhý 174 minut (slavnostní večer trval čtyři a půl hodiny). Z devatenácti nominovaných umělců či skupin se na devět z nich dostalo poprvé a vybráno bylo šest. Že ne všichni se dají označit za echtovní rockery tělem i duší a proč jsou vybíráni též „nerockeři“, o tom by se dala napsat studie. Kvalifikovat se mohou jen ti, kteří vydali svou první komerční nahrávku aspoň před 25 lety.
Záznam slavnostního večera byl sestříhán a pořadí v jakém se vybraní umělci objevili ve skutečnosti, byl promíchán. Tak např. Bon Jovi vše naživo zahajovali, kdežto v sestřihu pořad uzavírali.
Na TV obrazovce rozjela celý záznam lasvegaská kapela The Killers vzpomínkou na zesnulého Toma Pettyho věrnou cover verzí písně American Girl s krátkou citací Free Falling. Zpěvák z The Killers pak uvedl do R’n’R Dvorany slávy skupinu THE CARS, populární v 70. a 80. letech svými melodickými hity. Časté prostřihy ke stolu oceněných hudebníků daly spočinout na rozzářené tváři první československé supermodelky a manželky Rica Ocaseka, Pavlíně Pořízkové. The Cars zahráli písně Just What I Needed, Best Friend’s Girl a All I Want Is You, při nichž nahradil zesnulého Benjamina Orra basák skupiny Weezer, Scott Shriner.
Do Dvorany slávy jsou uváděni taktéž lidé, kteří byli inspirací hudebníkům v dřevních dobách rock’n'rollu a později ovlivnili mnohé slavnější kolegy. Takovou umělkyní byla i SISTER ROSETTA THARPE, oceněná v kategorii „Early Influence“. Tahle „Kmotra rock’n’rollu“ zpívala a hrála na elekrickou kytaru nejprve gospel, později rock’n’roll i jazz např. s Count Basiem, Dukem Ellingtonem, Cab Callowayem aj. Uznávali ji Johnny Cash i Little Richard.
Zpěvačka skupiny Alabama Shakes, Brittany Howard, ji posmrtně uvedla do Dvorany a vystřihla si s kapelou parádní číslo Tharpeové, That’s All, při němž napodobovala její kytarový „fingerpicking“ a blýskla se též značným hlasovým rozsahem.
Co říci k dalším oceněným, jimiž byli DIRE STRAITS? Trapas a škoda přeškoda… Bráchové Mark a David Knopflerovic nepovažovali za důležité se ukázat, dorazili jen Illsley, Fletcher a Clark, což obsáhlo jen jediného zakládajícího člena kapely, basáka Johna Illsleyho. Ten na Marka zavzpomínal a podotknul, že to byl on, kdo vytvořil typický sound a že bez něj by nebylo Dire Straits. Každého oceněného umělce vždycky někdo uvedl do Dvorany slávy, nikoliv Dire Straits. Na jejich vystoupení bych byl asi nejvíc zvědavý, ale bohužel…
To taková NINA SIMONE nemá s rock’n'rollem nic společného a dle mého názoru nepatří do této Dvorany, ale až bude zřízena Síň pro hudbu všech žánrů, tam bude mít své čestné místo. I Put A Spell On You v podání Andry Day a s doprovodem skupiny Roots byl úžasný pěvecký a vizuální zážitek. I taková Lauryn Hill zněla a vypadala barevně a pestře, ale rapováním jen potvrdila to, o čem jsem se zmínil výše.
Letošní novinkou bylo Rock’n’Roll Hall Of Fame Singles a mezi pěticí oceněných singlů se vyjímaly obzvláště A Whiter Shade Of Pale od skupiny Procol Harum a Born To be Wild od Steppenwolf.
THE MOODY BLUES, kteří aktivně vystupují už 54 let, uvedla do Dvorany slávy zpěvačka skupiny Heart, Ann Wilson. Hudebníci při řečňování předvedli nejvíce humoru, vděčnosti a skromnosti, i když nějak zapomněli na nedávno zesnulého flétnistu z původní sestavy, Ray Thomase. Toho při vystoupení zdatně nahradila vysoká flétnistka. Zdvojené a v unisonu hrající bicí dodaly čtyřem zahraným písním říz. Kromě obligátního hitu Nights In White Satin se Angláni rockově rozjeli v písni Your Wildest Dreams, jakoby potvrzujíci, že do té Dvorany patří.
Při ohlédnutí za zesnulými hudebníky a zpěváky se končilo Chrisem Cornellem (Soundgarden, Audioslave), jemuž patřila další hudební pocta večera. Ann Wilson a kytarista Jerry Cantrell (Alice In Chains) si spolu vystřihli značně zklidněnou a emotivní verzi hitu Black Hole Sun.
BON JOVI uvedl drsňák Howard Stern, jenž rozesmál publikum směsicí hrubých slov, humoru a narážek. Jon Bon Jovi měl nejsympatičtější projev, všichni včetně vyhozeného Sambory se nutili do úsměvů a srandiček. S kapelou si zahrál i bývalý baskytarista Alec Such a jejich série hitů, jako byly “You Give Love A Bad Name”, “When We Were Us”, “Living On A Prayer”, bylo potěšením sledovat stejně jako čirou radost z hraní a profesionalitu celé kapely. Dá se říci, že to nejlepší přišlo až na závěr televizního záznamu.
Oproti minulým rokům však chybělo více rockově hvězdné záře, jako např. v roce 2016 (Deep Purple, Cheap Trick) anebo vloni (Journey, Pearl Jam, Yes).
MILAN POLÁČEK