Letos si připomínáme kulaté výročí významné hudebně-kulturní události. Ve dnech 15.-18. VIII. 1969 se konal v Bethel, ve státě New York, legendární hudební festival Woodstock, známý též jako An Aquarian Exposition: Three Days of Peace & Music či Bethel Rock Festival. Konal se na farmě Maxe Yasgura, jež se nacházela asi 70km jihozápadně od městečka Woodstock. Dle historiků se festival sice vydařil, ale nebyl rozhodně bez problémů.
Hordy mladých lidí převážně bez lístků vyrazily na Woodstock, ucpaly příjezdové cesty a ti, co uvízli v dopravních zácpách, zanechali auta u silnic a pokračovali pěšky. Pořadatelé nestihli včas postavit ploty, vstupní brány ani dostatek stánků a hygienických zařízení. A přestože se dopředu prodalo asi 186 tisíc vstupenek a očekávalo se tak 200 tisíc návštěvníků, nakonec se nahrnulo na přilehlé louky skoro půl miliónu lidí a kvůli tomu byli pořadatelé přinuceni vyhlásit volný vstup. Na celou tu masu lidí, jež se nijak nežinýrovala při užívání omamných prostředků ani při volné lásce s kýmkoliv a kdekoliv, dohlíželo všeho všudy snad jen tucet policistů. Velká část mládeže se hlásila k hippies, kteří se cítili odcizení od materialistické společnosti a znechucení válkou ve Vietnamu, a tak se oddávali přívalům skvělé hudby i deště, drog i volné lásky dle dobového hesla „Make Love Not War“ (Milujte se a neválčete). Počasí zrovna moc nepřálo, často pršelo, a tak se z 242 hektarů luk a cest stalo jedno velké blátivé kluziště.
Do toho zněla nepřetržitě hudba nejen rocková, ale i folková, blues rocková, jazzová fúze, hard rock stejně jako psychedelie. Čtyři hlavní organizátoři měli potíže s financováním celé akce, často se neshodli v názorech, ale rozdělili si úkoly a nějakým způsobem veškeré přípravy zvládli. Snažili se zajistit skutečně superhvězdný festival a první nasmlouvanou kapelou byli Creedence Clearwater Revival. V průběhu třídenního Woodstocku vystoupily jak místní talentované kapely, tak i pozdější velehvězdy, jakými byli Richie Havens, Ravi Shankar, Melanie, Arlo Guthrie, Joan Baez, Country Joe McDonald, Santana, John Sebastian, Canned Heat, Mountain, Grateful Dead, Janis Joplin, Sly and the Family Stone, The Who, Jefferson Airplane, Joe Cocker, Ten Years After, The Band, Johnny Winter, Blood Sweat & Tears, C S N & Y, Paul Butterfield Blues Band, Sha Na Na a celý Woodstock uzavíral z neděle na pondělí Jimi Hendrix, jenž hrál už snad jen pro třicet tisíc unavených a promočených vytrvalců. Přesto hrál plné dvě hodiny a např. jeho psychedelická verze americké národní hymny se stala nezapomenutelnou.
Promotéři, kteří skoro zkrachovali a finančně se později „zahojili“ až z nahrávacích práv a zejména z dokumentárního filmu „Woodstock“ z roku 1970, se neúspěšně snažili pro festival získat i takové umělce, jakými byli S&G, Led Zeppelin, Bob Dylan, The Byrds, The Moody Blues, The Doors, John Lennon, Chicago Transit Authority nebo The Rolling Stones. To by teprve bylo „maso“!
Před padesáti lety se ve Woodstocku událo něco unikátního, což už se nikdy nepodaří zopakovat. Pro přítomné to byl únik z reality. Původní myšlenka vycházela z pospolitosti hnutí hippies v mimořádné době a s mimořádnými umělci. Oživit něco tak zvláštního v dnešní přetechnizované době plné politické korektnosti a všeobecné rozhádanosti a nelásky je nemyslitelné.
Woodstock 1969 se stal kultovní a kulturní událostí minulého století, a tak je dobře, že firma Rhino Records vydává u příležitosti 50. výročí konání festivalu megasadu „Woodstock - Back To the Garden: The Definitive 50th Anniversary Archive“, což je vpravdě sběratelská kolekce 38 kompaktů se 432 písněmi, včetně 276 skladeb, jež nebyly nikdy vydány na nosičích. Vše je seřazeno chronologicky tak, jak se písně hrály z pódia. Chybějí dvě písně Jimiho Hendrixe, které neschválili jeho pozůstalí kvůli špatné zvukové kvalitě a také některé písně skupiny Sha Na Na, jež nebyly nahrány na pás.
Pokud se zaposloucháte do těch 38 disků, máte 36 hodin o zábavu postaráno.
MILAN POLÁČEK