Americký zpěvák, skladatel, textař a multiinstrumentalista Bruce Springsteen, zvaný Boss, patří k americké odnoži rock’n’rollu už dobrých padesát let. Ve svých jednasedmdesáti letech letos v říjnu 2020 vydal už své dvacáté studiové album, “Letter To You”, jež spoluprodukoval s Ronem Aniellem. Bylo nahráno živě za pět dnů a na jeden zátah (s vyjímkou pár dotočených kytarových partů), už v listopadu 2019, a to ve studiu na Springsteenově farmě v New Jersey. Springsteen ho složil na akustické kytaře (dar od fanouška) v průběhu asi deseti dnů a takto nahrané na iphonu ho prezentoval kapele E Street Band. Jejich dlouholetý kytarista Steven Van Zandt Bossovi navrhl, aby nenatáčeli demáče a rovnou si to “střihli” živě ve studiu. “Letter To You” se tak stal prvním albem s E Street Bandem od “High Hopes”(2014) s jejich typickým bombastickým zvukem a patrně nejlepším Springsteenovým albem od vydání desky “The Rising”(2002).
Je kolekcí dvanácti od srdce napsaných písní, v nichž se jako červená nit line téma smrtelnosti, nostalgie a vzpomínek na zemřelé. Album je Springsteenovou niternou zpovědí s pečetí velkoleposti. V textech se míhá Bossova oddanost vlakům, řekám, maloměstům, ale i romantika Divokého Západu. Nové album rozjíždí krásná balada, “One Minute You’re Here”, při akustické kytaře a piánu. Tato píseň, o pomíjivosti lidského života, jakoby vypadla z alba “Nebraska”. Bruce ji zpívá s nadhledem a s intonační jistotou v hlase, jenž tu zní zdrsněle.
Ale už druhá píseň alba a titulní, “Letter To You”, naznačí, že album bude hlavně rockové, asi nejblíže k “Born To Run” a také že E Street Band na nahrávce bude tvořit plnohodnotnou složku. Touto písní a potažmo celým albem “Letter To You” napsal Springsteen další milostné vyznání rock’n’rollu.
V písních na albu zní Springsteen jak zamlada, jeho hlas je jistý ve frázování, pevný a ohebný zároveň a z jeho suverénního projevu vyvěrá nakažlivá svěžest.
Ve skladbě “Burnin’ Train” se zadírá řezavá kytara pod kůži a bicí Maxe Weinberga pohánějí gospelem načichlou melodii.
Na tomto albu nepřichází Boss jen s novinkami, ale vyštrachal z archívu tři nikdy nevydané písně z počátku 70.let, které dostaly nový aranžérský kabát a velko-kapelový zvuk. Tak např. “Janey Needs a Shooter”, z roku 1973, má trochu dylanovský nádech a Bruce hraje na foukačku stejně jako v “Song For Orphans”. Z této trojice je však nejlepší a také nejdelší písní alba “If I Was the Priest” s tryskajícími rejstříky varhan Charlie Giordana, s foukací harmonikou Bosse a mohutným, valivým zvukem E Street Bandu. V textu se objeví zmínky na staré časy Divokého Západu, divoké městečko honáků Dodge City, na psance, whiskey, brokovnice a revolvery.
Springsteen než byl slavný hrával v kapele Castiles (65-68) a když před dvěma roky zemřel jeho kamarád a kytarista George Theiss, zůstal Boss posledním přeživším členem. Inspirovalo ho to k napsání “Last Man Standing”, vzpomínce rockera na časy hraní po klubech. Píseň kromě jiného zaujme ohnivým sólem na saxofón Jakea Clemonse, synovce zesnulé legendy Clarence Clemonse. Zmíněný Jake se zaskví drásavým sólem také v další výborné skladbě “The Power of Prayer”.
Springsteen se vyjádřil, že mu dodnes velmi chybí spoluzakládající člen E Street Bandu, varhaník Danny Federici (zemřel v roce 2008) a také saxofonista Clarence Clemonse (2011). Tihle i jiní kamarádi jej prý často navštěvují ve snech, a tak Boss napsal “Ghosts”, svižnou rockovou píseň s foukací harmonikou v mezihře a mohutným sborovým la-la-la na závěr. Podobně laděna je i skladba “I’ll See You In My Dreams”, jež celé album uzavírá. Ta podle Bosse též pojednává o zesnulých příbuzných, kteří jsou vlastně pořád s námi.
Bruce Springsteen se vyjádřil, že při tvorbě alba chtěl, aby znělo jako starý dobrý E Street Band a to se mu naprosto podařilo, ať už použitím mohutných varhanních rejstříků, jemných pasáží na piáno či pulzujících nástupů saxofónu.
Album “Letter To You” je možná nejsyrovějším ze všech natočených s kapelou sedmdesátníků sršících energií jako zamlada. Zvuk E Street Bandu je průzračně čitelný a řízný, jejich hutný a kompaktní zvuk je tmelem celého alba.
Bruce Springsteen se na albu vyrovnává se smrtelností a jeho projev vyniká bezprostředností a přirozeností. Album je prosyceno staromilskou nostalgií starého, dobrého vypravěče. Podařilo se mu vytvořit náramně jednolitý celek a i přes mnohá klišé a zdánlivě ožehavé téma smrti, duchů a smrtelnosti, je výsledek rozhodně radostným a skvělým počinem roku 2020.
*****
MILAN POLÁČEK