Kdo si stále myslí, že se v hudbě už nic zajímavého nedá vymyslet, nechť si laskavě poslechne dvě poslední alba skupiny Larkin Poe, na Grammy nominované a skvělé „Venom & Faith“ (2018) a letošní (2020) „Self Made Man“, jejich páté studiové album. Larkin Poe tvoří především sestry Rebecca a Megan Lovellovi, pocházející z Georgie a působící v Nashville. „Venom & Faith“ se po vydání dostalo na první příčku bluesového žebříčku časopisu Billboard a jejich následné turné bylo vyprodáno. Na toto znamenité album letos Larkin Poe navázali novinkou, v níž se skví obrovský talent obou sester, jejichž písně mají neuvěřitelný tah na branku. Už úvodní „She’s A Self Made Man“, s hendrixovsky zatěžkanými kytarovými riffy, mocnými a dunivými jak od někdejších vlasatých partiček ze 70. let, vás omámí připomínkou zeppelinovské skladby „Good Times Bad Times”. Megan v ní doplňuje sestru Rebeccu harmoniemi a syrovou slide kytarou.
Energie neopouští Larkin Poe ani v „Holy Ghost Fire” s říznou kytarou Rebeccy a soulovými vokály vystavěných na tradici gospelu. Mistrné propletání se doprovodné a sólové kytary s vokály je dechberoucí.
Většinu písní si sestry složily buď samy, anebo se na nich autorsky podílely. Výjimku tvoří akorát cover verze staré bluesové písně Blind Willie Johnsona, „God Moves On the Water“ z roku 1929, v níž se vzpomíná na větší katastrofy, jako potopení Titaniku, povodně v Louisianně a Arkansasu či na požár v San Francisku a také na to, jak se lidé vyrovnávali s nepřízní osudu. Country gospel a kostelní sbory jim zde byly inspirací, Meganina slide kytara zní drásavě a zároveň podmanivě.
Jako červená nit se písněmi alba vine vytleskávaný či vyťukávaný rytmus, např. v písni „Keep Diggin‘” nebo v „Tears Of Blue To Gold“, z níž by klidně mohl být hit. Vzpomíná se v ní na Tupelo, rodiště Elvise a na chlapíka, jenž s ním vyrůstal. Píseň „Back Down South“, kterou složila Rebecca s hostujícím kytaristou Tylerem Bryantem, je mi sympatická už tím, že s v textu mluví o státě Georgia a o velikánech hudby, jako např. Jamesi Brownovi, Charlie Danielsovi, Little Richardovi či Allman Brothers, jimž sestry Lovellovy vzdávají poctu stejně jako jižanskému rocku. Larkin Poe ve své tvorbě značně čerpají z tohoto žánru. Jejich drsné a „špinavě“ neučesané melodie a aranže jsou oděny do moderního hávu. Svou tvorbou tak oživují zájem o blues a jižanský rock. Hlásí se tak živě nejen ke kořenům této hudby, ale také se netají tím, že Edgar Allen Poe, jehož jméno mají v názvu, byl bratrancem jejich pradědy o čtyři generace dozadu.
Pomalá balada, „Every Bird That Flies“, má tajemnou atmosféru umocněnou zlověstnou kytarovou linkou, krásnými harmoniemi a temnými bicími. Hudební lahůdkou bych nazval píseň „Scorpion”, zejména díky lap steel kytaře Megan. Je to instrumentální delikatesa se suverénním pěveckým přednesem Rebeccy, jež má dunivě pevný bluesový hlas, v současnosti patrně nejvýraznější v tomto hudebním žánru. Nejde nezmínit také skvělou skladbu „Danger Angel”, s duelem elektrické a lap steelové kytary.
Larkin Poe si album nejen produkovaly samy, ale svá dílka si také vydávají na vlastní značce Tricki-Woo. Obě jsou zdatné multiinstrumentalistky, Rebecca hraje na kytary, mandolínu, banjo, housle, piáno, skládá a aranžuje. Megan zpívá harmonie, hraje na lap steel, dobro, syntezátor. Kapelu Larkin Poe doplňují ještě baskytaristka Tarka Layman a bubeník Kevin McGowan.
Co dodat závěrem? Z alba „Self Made Man“ čiší obrovská síla a z tvorby sester Lowellových vyvěrá hotová studnice nápadů čerpajících z blues, rocku, country, gospelu či soulu. Ony hrají s nadšením a srdcem na dlani. Jsou autentické svou hudební nápaditostí a svým vlastním přístupem k tvorbě. Prostě skvělé skladatelky a muzikantky. Báječné album.
****1/2
MILAN POLÁČEK