Netuším do jake míry letí “retro” na Slovensku a jaké ohlasy sklízí kapela Queer Jane na koncertech, ale pisateli recenze je tenhle žánr velmi sympatický. Era 60.let přinesla ohňostroj hudebních nápadů a nesčetný zástup skvělých kapel. Této dekádě už se v moderní rockové hudbě nikdy nic nepřiblížilo ani na dosah. Mezi nimi se tyčil vrchol nejvyšší v podobě originálních The Beatles s jejich nápaditými melodiemi, skvělými vokálními harmoniemi, občas bizarními texty a taky špetkou psychedelie.
Postupně se mnoho autorů a kapel snažilo těmto hudebním velikánům aspoň trochu přiblížit, mnohým se to povedlo více (The Kinks, Gerry and The Pacemakers, Dave Clark’s Five, později The Redwalls z Illinois, Kula Shaker, XTC či australští Tame Impala), jiným plagiátorům, jako byli Oasis, už méně.
Queer Jane, indie kapela z Bratislavy, se může na svém třetím dlouhohrajícím albu “Amen Dolores” směle zařadit mezi výše uvedené a většinou slavné kapely, které se ve své tvorbě nechaly inspirovat skvělými The Beatles. Už v titulní písni “Amen Dolores” na nás dýchne duch 60.let harmonicky svěží a instrumentálně pestrou melodií, jejíž závěr se vytratí do “psychedelična”. Kdybych nevěděl, že to jsou “chalani z Blavy”, těžko bych uvěřil, že to není nějaká neznámá britská kapela. Vlado Nosáľ je velice nadaný skladatel, textař, multiinstrumentalista a zpěvák, jehož deset skladeb je pestrou kolekcí “retro” stylu 60.let. S pomocí Tomáše Slobody, dalšího muzikanta, jenž hraje na vše možné, k tomu mixuje a produkuje a pochopitelně se zbytkem kapely, bubeníkem Adamem Jánošem a baskytaristou Lukášem Valterem, vytvořili skvělou desku, která má ambice prorazit i na britský trh, jen kdyby si jí někdo vlivný všiml.
Vyšiel Nový Populár 2/2020. Môžete si poň zájsť do stánku, ale radi vám ho pošleme za rovnakú cenu 3,30€ vrátane poštovného. Stačí vyplniť objednávkový formulár.
Vlado Nosáľ se může právem pyšnit velmi dobrými anglickými texty a jeho zpívaná angličtina, ledabyle suverénní frázování, barva hlasu a výraz, to vše zní jak od rodilého Brita. Celé desetipísňové album oplývá tou pravou “šedesátkovou” atmosférou, po zvukové stránce nechybí styl a vkus, celek je jednolitý a věrohodný.
Nosáľ však plagiátorem není. Nestačí mu jen znít “beatlovsky” nebo jako Brian Wilson. On své retro skladby oživuje a modernizuje psychedelickými “vsuvkami” ( I Went To See My Face, Amen Dolores), aranžerskými špílci (Gerard Love, nápadité střední pasáže v písních Good Morning Mom, Brian Wilson…či Waiting For the Sun), ale také dokáže jinak příjemnou melodickou linku “pošpinit” ruchy a celou ji “vykolejit” hlukovými stěnami (Sunrise Sunrise). Podobná vylepšení posazují Nosáľovo retro do současné hudební scény poučené elektronickou hudbou.
Píseň “A Minor Crisis” je beatlovsky vynalézavá a její autenticky znějící sbory evokují náladu britské vlny 60.let i s tím závěrečným pohvizdováním. Jeden z pěti singlů, “A Happy Drunk”, který zaznamenal hodně poslechů na streamovací službě Spotify ve více jak 75 zemích světa a jež je hraný na akustickou kytaru a foukačku, zaujme svou chytlavou hitovostí.
Píseň “Brian Wilson Auf Der Autobahn” je pocta tomu nejnadanějšímu z The Beach Boys. Od dob brněnských Synkop 61 jsem neslyšel nikoho, kdo by složil tak autenticky znějící hudbu, jež zní jako The Beach Boys na vrcholu tvorby. Pláže, surfování, California girls, slunce a pohoda Made In Slovakia.
“Hanging On Your Line” nám lehce naznačuje, jak by mohli v dnešní době třeba znít “brouci” z Liverpoolu.
Takové hudby, jakou se prezentují Queer Jane na albu Amen Dolores, totiž radostně optimistické a pohodové, je v dnešní neradostné “koronovirové” době potřeba jak soli.
****
MILAN POLÁČEK