Hudební vydavatelství Universal Music vydalo v nové sérii Universal Original dvojkompakt „Pískoviště“ a to v exkluzivní limitované edici. Původních jedenáct nahrávek obsahuje první nosič a na druhém, bonusovém disku, byly vybrány zejména známé a časem prověřené nahrávky z živých koncertů z Prahy a Plzně, kde publikum často zpívá s Wabi Daňkem. Toho zde skvěle doprovází kytarista Miloš Dvořáček, známý svými vynalézavými vyhrávkami.
Stanislav Wabi Daněk, jenž zemřel v Praze v roce 2017 ve věku 70 let, dostal přezdívku Wabi poté, co stále obehrával trampské písně Jiřího Wabi Ryvoly. Velkým vzorem mu ale byl zejména táta: „…skvělý kytarista, co zpíval jako pánbůh a dovedl bavit lidi…větší showman než já“, jak se o něm Wabi vyjádřil. Máma rovněž výborně zpívala, oba rodiče byli skauti, zpívali trampské, skautské i lidové písně. Takže inspirace jako řemen. Wabi Daněk začínal ve Zlíně, kde se narodil, ve skupině Rosa, později odešel do severozápadních Čech, kde vystupoval se skupinou Plížák. Pendloval po republice a vždy za těmi přesuny byly ženy. Vyučil se soustružníkem, střídal práce, ale nejdéle vydržel jako řidič sanitky ve zlínské nemocnici. Objížděl kluby a folkové festivaly. Supraphon mu v roce 1984 vydal první dlouhohrající desku „Rosa na kolejích“ , pojmenovanou podle dnes již slavné trampské hymny stejného názvu, která vyjadřuje touhu nejen čundráků po svobodných toulkách přírodou. Po dvou letech vyšla u Supraphonu deska „Vítr“ , kde si dělal Wabi aranže sám. Daňkovo první porevoluční album „Pískoviště“ si Wabi přál natočit s kapelou, ale nedovedl si to představit. Na své třetí autorské album si počkal celých deset let (1996). V době vydání byl už velmi známým interpretem, sypal lehce zapamatovatelné melodie z rukávu a v textech střídal lyrické polohy i příběhy ze života. K jejich skládání prý potřeboval být naštvaný a nové písně nehrával ani své ženě, ověřoval si je až na koncertech.
Na Pískovišti je jedenáct písní, u dvou z nich složili hudbu zahraniční autoři. Hned úvodní „Ranní déšť“ si otextoval Wabi na melodii Gordona Lightfoota, Early Morning Rain a „Helou, lidé“ složil John Prine (Hello In There). Tahle píseň je rovněž známá v podání Žalmana Lohonky.
O tom, že na albu „Pískoviště“ sázka na kapelu vyšla a že jim to spolu náramně šlapalo, svědčí hned druhá píseň „Las Palmas“ , barevná jak čundrácká košile. Titulní song „Pískoviště“ úžasně vystihuje lidské povahy, jak se projevují už od mladých let. Docela „nepísničkářskou“ kytarou se skví „Kluci to taky nemaj lehký“. Texty opředené životními zkušenostmi jsou slyšet v písních „Studeňákovi“ (se skvělou foukačkou Karla Markytána) a „Jak léta jdou“. Wabi si dokázal také rýpnout do svých kritiků, co mu vyčítali, že to už není, co bývalo, že se upsal komerci (Mírně rozhněvaný muž…) atd. Píseň „Boty“ zase mají podle Jiřího Černého ducha Bulata Okudžavy.
Wabi Daněk ukazuje ve svých písních, že byl přirozeným interpretem moderní i tradiční country, trampských písní, jakož i folkovým písničkářem, ať už zpíval jen tak sám s kytarou anebo s kapelou. Svým vemlouvavým barytónem podával své písně s nadhledem a jeho texty působily vždy věrohodně. Barva hlasu a persóna chlapáka hrála v jeho popularitě jistě svou roli.
Wabi Daněk napsal přes 150 písní, byl držitelem tří autorských a dvou interpretačních Port. V roce 1979 obdržel Zlatou Portu za přínos hudbě. Hrál také pro krajany v Kanadě, Austrálii a USA, kde poskytl Wabi Daněk autorovi článku rozhovor pro „Americké listy“ (Atlanta, 2006).
Je jistě záslužné, že se Universal chystá vydávat významná alba české a slovenské hudby v edici Original. Tenhle dvojkompakt skvěle připomíná jednoho ze špičkových osobností folku, country a trampské hudby.
MILAN POLÁČEK