Universal/Big Machine Records
Nashvillské trio The Cadillac Three v únoru vydalo své čtvrté album nazvané „Country Fuzz“. Anglické slovo fuzz má několik významů a v tomto případě se týká krabičkami zkresleného zvuku kytar. Kapela je totiž prý málo country a příliš rocková na to, aby ji hráli v rádiu a navíc tři kamarády ze školních let už nebavilo poslouchat, jak byla jejich hudba nazývána „jižanským rockem“. Tak si vytvořili vlastní škatulku, pro něco mezi tím. Skupinu tvoří kytarista a zpěvák Jaren Johnston, hráč na baskytaru a steelku Kelby Ray a bubeník Neil Mason.
Hned na úvod musím říct, že jejich tvorba je výsostně spjatá s geografickou oblastí jihu Spojených států. Navazují na to nejlepší z odkazu skupin hrajících Southern rock a to nejen zvukem, náladou písni, ale tématikou textů, jižanským přízvukem a zejména „reáliemi“. Ty jsou tak svázané s americkým prostředím, že bez jejich znalostí je velmi těžké textům porozumět. V textech se mihnou slova, jako např. charita Goodwill, řetěz restaurací Applebee’s, pivo Coors Light, auto El Camino, závody aut NASCAR v Talladega, v Alabámě, pneu Goodyear, nealko Mountain Dew, řetězec Costco nebo pickup Chevrolet Silverado. V textech jsou časté zmínky o různých značkách alkoholu, jako jsou Jim Beam, Jack Daniels, zdůrazňuje se „ledové“ či vychlazené pivo, což je opět typicky americké. V Evropě se přechlazené pivo nepije. Projížďky jsou v pickupech či výše zmíněném El Caminu, hybridním sedanu s korbou, který vyráběl Chevrolet. V textech se hodně chlastá, kouří marijuána s parťáky či holkami, a tak to chodí o sobotách. Co asi máte čekat, když se vám hned na úvod první písně alba, „Bar Around Here“, ozve: „No, jasně, že mám žízeň…“ Tahle náplň tvoří tak devadesát procent textů alba, ale to prostě k jižanskému rocku patří.
Jsou zde však i výjimky. Např. ve skvělé funky písni „Labels“ s troškou R&B, která se určitě nedostane do rotace žádné radiostanice, se řeší „cejchování“ lidí, jako je samotářka, feťák, gay, co se bojí vyjít na světlo s tím, že má přítele.
Zaujala mne také závěrečná „Long After Last Call“, výtečná country skladba šmrncnutá jižanským rockem. Píseň je odlehčená až něžná v porovnání s chlapáckým přístupem k věci u většiny písní alba. Má jemnější předivo kytar a skvělé Johnstonovy vokály. V písni se dotyčný snaží po zavírací době v baru podávat návrhy na to, jak s barmankou strávit zbytek noci. Skvělou skladbou je také „Blue El Camino“, jež je prošpikovaná ostřejšími kytarovými riffy.
Dovolím si tvrdit, že nejlepší písní alba „Country Fuzz“ je „Heat“, jež má ten správný funky groove a inspirativní sólový zpěv. Říká se v ní, že žádný hic z pouště, z Mexika ani z New Orleans se nevyrovná tomu, když se on líbá s atraktivní vášnivkou…
Toto album obsahuje šestnáct písní převážně melodicky silných a hraných s vervou, jak je o kapele známo při hraní živých koncertů.
Pokud je libo trochu funku ze 70. let, je tu skladba „The Jam“, opravdické jamování pro rozparáděné arény. Na albu vystupují také dva hosté, Chris Jason a country veterán Travis Tritt, a to v písni „Hard Out Here For A Country Boy“ s patřičnými rockovými riffy a bluesovou foukačkou prvně jmenovaného.
Na albu by se daly najít také určité slabiny. Kromě neustálého opakování toho, že rádi chlastají, milují pickupy, holky a čmoudění, by mohl být zvuk kytar masivnější. Některé písně na albu znějí poněkud obyčejně, např. „All the Makin’s Of A Saturday Night“, „Jack Daniel’s Heart“.
Všechna čest, jak mohutný zvuk vytvořila kapela The Cadillac Three jen ve třech lidech. Čiší z nich nabušená energie a je na nich sympatické, že se nechtějí zaprodat a sklouznout k uhlazenému country stylu jen proto, že pocházejí z Nashvillu a aby je hrála místní rádia. Je příznačné, že v Evropě je v éteru uslyšíte častěji.
I když mi v textech popisovaný životní styl sobotní noci nic neříká, na albu „Country Fuzz“ je něco sympatického a nakažlivého.
****
MILAN POLÁČEK