Pred desiatimi rokmi sa stala senzáciou herného priemyslu. Za úspechom počítačovej hry Machinarium bol nielen kvalitný príbeh, netradičné grafické spracovanie, ale aj samotný hudobný sprievod, o ktorý sa postaral český skladateľ a multiinštrumentalista Tomáš Dvořák alias Floex. Ten naživo vôbec po prvýkrát na Slovensku predstaví kultový soundtrack spolu s novinkami z poslednej dosky „A Portrait of John Doe“ a doteraz nikdy nevydanými skladbami na koncertoch 9. októbra v bratislavskom Hopkirku a 10. októbra na festivale Nu Sound of Visegrad: Nové Zámky mesto kultúry 2020 (Z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia).
S takýmto úspechom málokto počítal. Obzvlášť, keď herní vývojári z Amanita Design museli obstáť v konkurencii veľkých zahraničných firiem. Stalo sa však nečakané: ľudia začali bažiť po originálnych tituloch a namiesto nablýskanej grafiky uprednostnili originálnu hru s výbornou hrateľnosťou a interaktívnymi prvkami, kde veľkú úlohu zohrávala hudba. O jej spracovanie sa postaral Tomáš Dvořák – Floex, ktorý v čase vzniku počítačovej hry Machinarium mal už za sebou spoluprácu na hernom titule Samorost II. „Myslím, že v době, kdy jsme na tomto projektu pracovali, by nás ani ve snu nenapadlo, jaký fenomén se z něj stane. Ale byl jsme vlastně svědky malé revoluce. Do té doby se většina her vytvářela ve velkém, ve studiích, které měli často rozpočty celovečerního filmu. Najednou se začali rodit projekty, které se vymezili vůči mainstreamu a dokázali, že zajímavý nápad může předčít tučný rozpočet velkých studií. Machinarium je typický představitelem tohoto zajímavého období,“ spätne hodnotí Floex situáciu okolo boomu nezávislej hernej scény.
Dobové recenzie vyzdvihli hudobnú zložku, ktorá nielen dotvárala kulisu a atmosféru, ale priamo zasahovala do deja. Floex do nej zapracoval steampunkové zvuky aj jazzové motívy, industriálne ruchy aj ambientné plochy. Kreatívnym a hravým prístupom sa pripojil k takým známym skladateľom hudby k počítačovým hrám ako C418 (Minecraft) či Jim Guthrie (Sword & Sworcery). Pre veľký úspech vyšla Floexova hudba na samostatnom nosiči „Machinarium Soundtrack“. „Myslím, že právě herní tvůrci z indie scény ukázali, že soundtrack k počítačové hře může být originálním počinem a nemusí se dělat přes kopírák. Některé tituly začali být ceněné jako samostatné album. Typickým příkladem je Jim Guthrie, autor hudby ke hře “Sword & Sorcery“, která se stala velice populární. Věřím, že “Machinarium“, je podobný případ. My jsme už před temi více jak deseti lety dostali nápad vydat “Machinárium“ na vinylu, což zrovna v tomto období ale nebylo tak typické. Víceméně nás ale inspirovala hra samotná, kde se pracuje s takovou vintage kvalitou, melancholickou atmosférou rezavých strojů, sešlých robotů. Dá se říct, že v dnešní době se i toto stalo standardem.“
Floex sa zaradil medzi novátorov a ešte viac prenikol k podstate tvorby zvukov v produkčnej práci. Aj vďaka tomuto úspechu sa mu otvorili cesty na zahraničné trhy a stal sa uznávaným tvorcom za hranicami Českej republiky. Po desiatich rokoch sa vybral na cestu do minulosti, vďaka remixovému – spomienkovému albumu „Machinarium Remixed“, na ktorý prispeli také mená ako spomínaný Jim Guthrie, Baiyon, Ed Critchley, DVA, 65daysofstatic a slávne elektronické duo Orbital: „Celá deska byla koncipována právě tak, že jsme oslovili hudebníky, kteří v této době pracovali na podobných nezávislých projektech a přispěli k formací tzv. herní indie scény. Spojovalo nás i to, že jsme se snažili nabourat některá klišé herních soundtracků. Typické byli pompézní symfonické zvuky vytvořené ze samplovacích bank anebo osmi bitová hudba, která napodobovala primitivní možnosti raných počítačů. Překvapil mě zájem i kde všude je “Machinarium Soundtrack“ v povědomí. Orbital, sice nejsou herními tvůrci, ale oslovili jsme je právě proto, že jsme věděli že soundtrack mají rádi. Ukazují kam až všude “Machinárko“ prosáklo.“
V rámci desiateho výročia dal Floex dohromady koncertný projekt, do ktorého angažoval speváčku Sáru Vondráškovú z kapely Never Sol a fungujúceho robota Josefa: „Dá se říct, že je to takový akustický drum machine. Adolf Lachman, původní výtvarník Machinaria, mu ale vymyslel krásný vizuál, a tak si ho lidi hodně personifikují. Je to vtipné, protože se k němu často vymezují, jako by to byl opravdu nějaký sofistikovaný reprezentant nové průmyslové revoluce. Typická reakce je – pomoc, roboti nahradí hudebníky. Reakce jsou prostě často dost zábavné, ale nemůžeme říct, že by Josef nevzbuzoval emoce. V kapele si nás vyloženě získal, především díky své nenáročnosti, disciplinovanosti a výdrži. Jenom náš zvukař si stěžuje, že hraje docela hodně potichu.“
DANIEL HEVIER ml., MusicPress