František Segrado – spevák, výtvarník, rozprávač, vo viacerých typologických parametroch protiklad toho, čo je žiadané v mediálne štylizovanom vesmíre šoubiznisu. Našťastie aj stredný prúd si nachádza korytá, ktorými k nám doplaví svoje zlaté nugáty. Rodák zo vsetínskeho kraja zvaného tiež Valašsko účinkoval so skupinami Čechomor, Dobrhošť a Veselá bída, ale do povedomia sa dostal až v zrelom veku, vďaka spolupráci s textárom Františkom Horáčkom. Tá začala roku 2002 na CD Tak to chodí, kde bol autorom hudby Jarda Svoboda zo skupiny Traband. O Horáčkovi je známe, že pre svoje texty vyhľadáva spevákov, ktorí im dodajú ďalší rozmer. Segradov hlas má prirodzenú, zároveň výnimočnú schopnosť poslucháča vtiahnuť do deja a stimulovať jeho predstavivosť a tak sa v súznení s Horáčkovou poetikou uplatnil aj pri ďalších príležitostiach: piesne Hlava kance, Strážce plamene, muzikál Kudykam, projekt Český kalendář… Františkov prvý samostatný album s textami Michala Horáčka vyšiel koncom minulého roka. V súčasnosti už pracuje na druhej platni, ktorá by mala byť autorsky pestrejšia. Františka Segrada, túto špecifickú persónu, ktorej potenciál presahuje región Valašska, nám v priateľskom rozhovore priblíži jeho krajan, Karel Markytán zo skupiny AG flek.
Na úvod obligátně, „jakůs vypálil“?
Tradičně Grappu, s ohledem na kořeny v Itálii povoleno i pro Valacha. Trnky nemám, to zajišťují kamarádi. Toš jaků? Dobrů, šak okoštuješ.
Z čeho se pálí grappa?
Název Grappa vznikl údajně podle městečka Bassano del Grappa, které leží pod horou Monte Grappa. Někteří Italové tvrdí, že název Grappa vznikl podle slova rapus, jež v latině znamená hrozny. Výraz pro zbytky po lisování hroznů má k názvu možná ještě blíž – grápo, rappe, rappe, ráspe, graspa. Je zde i možnost, že hora Monte Grappa dostala své jméno po této kořaličce. V průběhu století se z popelky stala princeznou.
Tvé nové (první) sólové album se jmenuje po tobě – Segrado, a když bude řeč o zvuku, je hodně kytarová, a ty sám říkáš, že patříš ke generaci, která si bez kytary nedovede představit svůj život. Jaké jsou přednosti šedesátiletého debutanta?
Rozhodně ví, o čem zpívá a má za sebou tolik pokusů a omylů, že snad ví i jak.
Jak daleko je od šansonu k pop music?
Dobrá muzika je jen jedna jak to kdo nazve je věcí jeho. Ty nejlepší věci se stejně nedají vtěsnat do šuplíčků, které snad usnadňují orientaci a většinou mají přesahy do jiných žánrů. A šanson jako takový. Má delší datum spotřeby, nepodléhá sezónnosti a módním vlnám, dá sa aj po rokoch. Trochu jak s tů slivoviců - čím starší, tím lepší.
Věříš, že lidi nebudou stále víc líní vstát od svých obrazovek a jít si pro živý zážitek z koncertu?
Je to pracnější, ale určitě je to silný zážitek, kde jde i o setkání stejně naladěných lidí, muzikantů. Pocit sounáležitosti, souznění. Posluchač je součástí toho dění při koncertu a na rozdíl od televize je tam atmosféra, kterou bedna nedá. V televizi lidé sledují cizí a vymyšlené příběhy a mnohdy zapomenou že mohou spolu prožívat ty své vlastní, třeba spolu při koncertu. Pro to si myslím, že budou stále chodit na tu člověčinu.
Je třeba protestsongů?
Šťastná země, kde by jich už nebylo potřeba. Zdá se však, že blbost je nevymýtitelná, tak asi budou potřeba vždy.
Zmínil ses onehdá o své náklonosti k akordu G dur. Můžeš to nějak přiblížit?
Nerad bych urazil ostatní akordy. Durové nevadí.
Příjmení Segrado nezní moc česky, kde se to vzalo v Jablůnce u Vsetína?
Po tatínkovi a on po tatínkovi atd., až do Itálie. Já však Valachem rodem i srdcem a letorou jsem. A něco temperamentu jistě přinesly ty maminky a babičky a jejich maminky a jejich babičky, to lze vybádat jen v oddacích listech.
Herečka Diane Keaton na otázku v čem je lepší zpívání než hraní odpověděla: „Dělá mě šťastnou. Je to natolik intenzívní pocit, že ho lze přirovnat snad jen k lásce. Cítím při něm dojetí a radost a hlavně jde o velmi niterný požitek.“ Pěkné, ne?
Ano, tak i opačně. Pěkné.
A vůbec co tvé další umělecké a jiné aktivity?
Pořád mě to všechno baví.
Definice štěstí zralého chlapa podle Segrada?
Štěstí nepřichází zvenčí to je vnitřní stav, který si musí každý sám naordinovat a pokud možno činit také šťastným ještě někoho blízkého. Když rozdáš kousek štěstí, toho tvého také přibude. Každý má nějaké trable, potíže ale chmury rozhodně nic nezlepší. Tady všichni nadávají, ale upřímně - tak špatně se zase nemáme. Kdo viděl kus světa ví, o čem mluvím.
Máš za sebou spolupráci na písních s Hapkou a Horáčkem, teď sólo debut s Horáčkem. Jaké jsou další mety?
No furt dál – hrát, zpívat, malovat, milovat, koštovat, žít, potkávat zajímavé lidi. Dokud to půjde. Prý když plánujeme, čert se směje.
Je téma, o kterém by sis rád zazpíval a dosud se to nepodařilo?
Já mám rád příběhy a je hodně příběhů, které ještě nikdo nevyprávěl. Jsou také příběhy, které jsou věčné a ty se budou vyprávět znovu a znovu - třeba viděny z jiného úhlu. Takže nějaký příběh by se jistě ještě našel!
Jakou pobídkou bys okomentoval svou novou desku?
Jestli chcete - budu vám vyprávět.
KAREL MARKYTÁN