Ako desaťročné decko sa s detskou gitarkou nebojácne postavila na pódium plzenského Lochotínskeho amfiteátra pred skoro tridsaťtisíc divákov a stala sa objavom Porty. O pár rokov neskôr z portálu jej piesňam načúval John Mayall s kapelou.
Nejprve mě pozvala Zuzka Homolová na animační dílnu do Vyhní, pak jsem jela pozdravit Nanyho Hudáka, se kterým jsem se krátce předtím poznala. Když jsem na kluky čekala, vznikla u Hronu písnička, kterou jsme pak s Nanym natočili.
„... okamžiky bezčasí, kdy člověk třeba sedí doma na pelesti a jen tak si hraje, nebo jamuje s kamarády, v příjemném plynutí, v nemožnosti „píseň opakovat“..., jsou to chvíle, kdy mi muzika přijde nejpřítomnější, protože nejprchavější...“
